Westminster Abbey
Jméno Westminster (znamená "západní klášter" pro svou polohu na západě City) se vyskytuje poprvé v dokumentu z 10. století. Předpokládá se, že původní konstrukce byla věnována Svatému Petrovi a tradice přiděluje jeho založení Sebertovi, králi sasů. Zasvěcení opatství bylo provedeno v roce 616 a přiděluje se Melitovi, prvnímu biskupovi Londýna.V polovině 11. století, Eduard III. Vyznavač provedl rekonstrukci: zasvěcení opatství bylo plánováno na Vánoce 1065, ale vládce byl těžce nemocen a slavnostní ceremonie byla posunuta na 28. prosince; 5. ledna následujícího roku král umřel. Z tohoto chrámu dnes nezůstalo téměř nic. Konstrukce současné stavby latinského kříže, byla zrealizována v roce 1245 Jindřichem III., který si přál chrám prostornější a prosvětlenější. Na řízení stavby se podíleli Master Henry, John of Glocester a Robert of Beverly.Úpravy, rozšiřování a zkrášlování chrámu pokračovaly až do XVIII. století, kdy Nicholas Hawksmoor postavil průčelí a věže. Westminster Abbey nevlastní titul katedrály, není sídlem biskupů, ani není farou: opatství je "royal peculiar", královské vlastnictví. Vskutku záleží přímo na vládci a je spravováno Děkanem a městskou radou. Proto nespadá pod kontrolu Arcibiskupa z Cangorbery ani Biskupa Londýna. Uvnitř jsou tři sály a měří 153 metrů na délku a 31 metrů na výšku. Oblouky do špice, které začínají od svazcovitých sloupů a procházejí celým sálem ve složitém seskupení hmoty, připomínají velké francouzské katedrály. Všichni vládci Anglie, od Viléma Dobyvatele počínaje byli korunováni ve Westminstru, a mnozí z nich zde josu také pochováni. Chrám, plný náhroních monumentů a pamětních kamenných desek, je autentický anglický Panteon. Jedna kamenná deska ve westminsteru je nejlepším uznáním slávy, kterou angljický národ může projevit svému synovi.
Westminster Palace
Sídlo anglického Parlamentu se rozkládá na březích Temže, zabírající plochu 32,375 metrů čtverečních. Westminster - "západní klášter" - byl prvním pouze důležitým osídlením mimo City, i když byl zpočátku pouze jednoduchým klášterem. V letech 1050 - 1065 ho Eduard III. Vyznavač rozšířil, když si stavěl rezidenci na březích Temže: byl to první palác Westminstru. V roce 1066 byl Vilém I. Dobyvatel korunován v novém opatství a instaloval své královské sídlo v paláci, který pak byl královskou rezidencí a Parlamentským sílem až do století XVI. V roce 1529 ho Jindřich VIII. opustil kvůli Whitehall a Paláce St. James. V roce 1550, St Stephen's Chapel se permanentně přeměnila na sídlo Dolní Sněmovny, zatímco Sněmovna Lordů se instalovala později do White Chamber. Bohužel, budova byla zničena 16. října 1834 požárem a zachránilo se málo sálů. Rekonstrukce paláce byla svěřena architektu Sirovi Charlesovi Barrymu, který ji zrealizoval - ve spolupráci s Augustem Puginem - ve zvláštním neogotickém slohu, aby zachoval symetrii s Kaplí Jindřicha VII., přilehlou k Westminsterskému Opatství. Práce začaly v roce 1840: Sněmovna Lordů byla dokončena v roce 1847 a Dolní Sněmovna v roce 1850. Venkovní vzhled paláce je velmi proslulý a znýmý, hlavně pohled ze břehů řeky Temže: autentický les špicí, věží a cimbuří, v řadách a nahuštěných jedno vedle druhého. Palác Parlamentu je těžko dostupný veřejnosti.
Sídlo anglického Parlamentu se rozkládá na březích Temže, zabírající plochu 32,375 metrů čtverečních. Westminster - "západní klášter" - byl prvním pouze důležitým osídlením mimo City, i když byl zpočátku pouze jednoduchým klášterem. V letech 1050 - 1065 ho Eduard III. Vyznavač rozšířil, když si stavěl rezidenci na březích Temže: byl to první palác Westminstru. V roce 1066 byl Vilém I. Dobyvatel korunován v novém opatství a instaloval své královské sídlo v paláci, který pak byl královskou rezidencí a Parlamentským sílem až do století XVI. V roce 1529 ho Jindřich VIII. opustil kvůli Whitehall a Paláce St. James. V roce 1550, St Stephen's Chapel se permanentně přeměnila na sídlo Dolní Sněmovny, zatímco Sněmovna Lordů se instalovala později do White Chamber. Bohužel, budova byla zničena 16. října 1834 požárem a zachránilo se málo sálů. Rekonstrukce paláce byla svěřena architektu Sirovi Charlesovi Barrymu, který ji zrealizoval - ve spolupráci s Augustem Puginem - ve zvláštním neogotickém slohu, aby zachoval symetrii s Kaplí Jindřicha VII., přilehlou k Westminsterskému Opatství. Práce začaly v roce 1840: Sněmovna Lordů byla dokončena v roce 1847 a Dolní Sněmovna v roce 1850. Venkovní vzhled paláce je velmi proslulý a znýmý, hlavně pohled ze břehů řeky Temže: autentický les špicí, věží a cimbuří, v řadách a nahuštěných jedno vedle druhého. Palác Parlamentu je těžko dostupný veřejnosti.Westminster Hall
Až do dnešních dnů v podstatě neporušená ve své středověké struktuře, Westminster Hall reprezentuje nejstarší část Westminsterského Paláce. Konstrukce začala kolem let 1097-1099 Velémem II. několik desetiletí po dobytí země normany. Originální projekt pravděpodobně počítal s prostorným centrálním sálem, lemovaným dvěma bočníma, nižšíma, podměrnýma dřevěnou strukturou. Současný vzhled má djíky rekonstrukci, kterou začal Richard II. v roce 1394 podle plánů Henryho Yevele, stejného architekta, který navhl sály Westminsterského Opatství a Canorberskou Katedrálu. Uvnitř je podlouhlého tvaru, pouze jeden sál měří více než 72 metrů na výšku. Nejsugestivnější elemenjt tohoto sálu je strop, který reprezentuje jeden z mála existujících, jehož dřevěná klenba je složena z mnoha půlkruhových oblouků. Byl zrealizován pro Richarda II. Hugh Herlandem truhlářským mistrem. Překvapí nejen pro své linie a krásu, ale hlavně svou odvážnou technickou konstrukcí. Vskutku, obrovská hmota střechy - 600 tun váhy - je podepřená stěnami komplikovanou sadou oblouků, která dovoluje vynechat pilíře a sloupy. Podle tradice, dubové dřevo, použité na konstrukci tohoto brilantního stropu, bylo ze staletých stromů hrabství Sussex, zdroje, ze kterého se také čerpalo na realizaci posledních oprav let 1914-1923, během kterých byly některé části nosných trámů posíleny železem. Westminster Hall je bezpochyby jedna z budov s největší historií celého Londýna. Sídlo Spravedlivého Soudu staletí XIII-XIX, v jeho podlaze je možné pozorovat početné kamenné destičky, připomínající specifické události anglické minulosti. Můžeme vidět vyznačený bod, na kterém stál skotský vlastenec William Wallace, odsouzen k smrti v roce 1327 a Richard II. byl sesazen ze své funkce v roce 1399. Zde byli souzeni slavné osobnosti antlické historie, jako kancléř Tomáš Moro(1535) a hrabě z Essex (1601); sál byl také představením památných událostí, jako odsouzení k smrti krále Karla I., kterému byla sťata hlava ve Whitehallu v roce 1649.
Až do dnešních dnů v podstatě neporušená ve své středověké struktuře, Westminster Hall reprezentuje nejstarší část Westminsterského Paláce. Konstrukce začala kolem let 1097-1099 Velémem II. několik desetiletí po dobytí země normany. Originální projekt pravděpodobně počítal s prostorným centrálním sálem, lemovaným dvěma bočníma, nižšíma, podměrnýma dřevěnou strukturou. Současný vzhled má djíky rekonstrukci, kterou začal Richard II. v roce 1394 podle plánů Henryho Yevele, stejného architekta, který navhl sály Westminsterského Opatství a Canorberskou Katedrálu. Uvnitř je podlouhlého tvaru, pouze jeden sál měří více než 72 metrů na výšku. Nejsugestivnější elemenjt tohoto sálu je strop, který reprezentuje jeden z mála existujících, jehož dřevěná klenba je složena z mnoha půlkruhových oblouků. Byl zrealizován pro Richarda II. Hugh Herlandem truhlářským mistrem. Překvapí nejen pro své linie a krásu, ale hlavně svou odvážnou technickou konstrukcí. Vskutku, obrovská hmota střechy - 600 tun váhy - je podepřená stěnami komplikovanou sadou oblouků, která dovoluje vynechat pilíře a sloupy. Podle tradice, dubové dřevo, použité na konstrukci tohoto brilantního stropu, bylo ze staletých stromů hrabství Sussex, zdroje, ze kterého se také čerpalo na realizaci posledních oprav let 1914-1923, během kterých byly některé části nosných trámů posíleny železem. Westminster Hall je bezpochyby jedna z budov s největší historií celého Londýna. Sídlo Spravedlivého Soudu staletí XIII-XIX, v jeho podlaze je možné pozorovat početné kamenné destičky, připomínající specifické události anglické minulosti. Můžeme vidět vyznačený bod, na kterém stál skotský vlastenec William Wallace, odsouzen k smrti v roce 1327 a Richard II. byl sesazen ze své funkce v roce 1399. Zde byli souzeni slavné osobnosti antlické historie, jako kancléř Tomáš Moro(1535) a hrabě z Essex (1601); sál byl také představením památných událostí, jako odsouzení k smrti krále Karla I., kterému byla sťata hlava ve Whitehallu v roce 1649.
Krypta svatého Štěpána
Z požáru v roce 1834 se zachránilo velmi málo místností, mezi něma Westminster Hall, klášterní chodby, Jewel Tower a Krypta Svatého Štěpána; kaple stejného jména, nacházející se ve venkovní části, byla doslova zdevastována. Krypta - známá také jako St. Mary Undercroft - byla postavena Eduardem I. v letech 1292 - 1297; od roku 1348 do roku 1547 byla používána jako kanovnická škola. Typická konstrukce ze století XIII, prezentována jediným unikátním sálem čtvercového půdorysu, dopodrobna ozdobeným barevnýma dekoracema, v základech zlatem, a s klenbou složenou z robustních oblouků do špice, rytmicky rozšířených do velkých žeber, které se spojují v rozích.
Z požáru v roce 1834 se zachránilo velmi málo místností, mezi něma Westminster Hall, klášterní chodby, Jewel Tower a Krypta Svatého Štěpána; kaple stejného jména, nacházející se ve venkovní části, byla doslova zdevastována. Krypta - známá také jako St. Mary Undercroft - byla postavena Eduardem I. v letech 1292 - 1297; od roku 1348 do roku 1547 byla používána jako kanovnická škola. Typická konstrukce ze století XIII, prezentována jediným unikátním sálem čtvercového půdorysu, dopodrobna ozdobeným barevnýma dekoracema, v základech zlatem, a s klenbou složenou z robustních oblouků do špice, rytmicky rozšířených do velkých žeber, které se spojují v rozích.
Commons' Chamber
Tento prostorný sál, rezervovaný Dolní Sněmovně, byl zničen během druhé světové války. Znovupostaven byl v roce 1950 G.G. Scottem s neogotickými liniemi a má podstatně skromný vzhled. K velkým zajímavostem patří sedadlo pro "speaker" (prezident) z australského dřeva a lavice poslanců, čalouněné zelenou kůží, typickou barvou pro Sněmovnu.
Tento prostorný sál, rezervovaný Dolní Sněmovně, byl zničen během druhé světové války. Znovupostaven byl v roce 1950 G.G. Scottem s neogotickými liniemi a má podstatně skromný vzhled. K velkým zajímavostem patří sedadlo pro "speaker" (prezident) z australského dřeva a lavice poslanců, čalouněné zelenou kůží, typickou barvou pro Sněmovnu.
Lords' Chamber
Také Sněmovna Lordů - jedno z nejdůležitějších míst anglického Parlamentu - je neogotického slohu. Tento prostorný sál s krásným stropem s výřezy, má 27 metrů délky na více než 13 metrů šířky a téměř 14 metrů výšky; byla naprojektována a bohatě ozdobena Augustem Puginem, a je považována za jedno z jeho nejprestižnějších děl. Šest velkých panelů, malovaných freskou na stěny, jsou prvním příkladem malby velkého rozměru v dosahu anglického umění. C.W.Cope a William Dyce v nich ilustrovali některé slavné události anglické historie, zatímco alegorie Spravedlnost, Víra a Kavalérie jsou zásluhou Daniela Maclise a J.C.Horsleyho. Všech 860 lavic Lordů je čalouněno červenou kůží a jsou po celé délce sálu, zatímco po kratších stranách jsou trůn a bar, "předělník", který ohraničuje zónu rezervovanou Sněmu během ceremonií, ve kterých se zúčastní vládce.
Také Sněmovna Lordů - jedno z nejdůležitějších míst anglického Parlamentu - je neogotického slohu. Tento prostorný sál s krásným stropem s výřezy, má 27 metrů délky na více než 13 metrů šířky a téměř 14 metrů výšky; byla naprojektována a bohatě ozdobena Augustem Puginem, a je považována za jedno z jeho nejprestižnějších děl. Šest velkých panelů, malovaných freskou na stěny, jsou prvním příkladem malby velkého rozměru v dosahu anglického umění. C.W.Cope a William Dyce v nich ilustrovali některé slavné události anglické historie, zatímco alegorie Spravedlnost, Víra a Kavalérie jsou zásluhou Daniela Maclise a J.C.Horsleyho. Všech 860 lavic Lordů je čalouněno červenou kůží a jsou po celé délce sálu, zatímco po kratších stranách jsou trůn a bar, "předělník", který ohraničuje zónu rezervovanou Sněmu během ceremonií, ve kterých se zúčastní vládce.
Clock Tower (Big Ben)
Věž s hodinami - která se v součastnosti stala symbolem města - se nachází na severozápadním rohu Westminsterského Paláce. Dokončena v roce 1858, měří 96 metrů; má hodiny se čtyřmy obrovskými ciferníky o průměru 7,5 metru, které se považují za jedny z nejpřesnějších na světě svého druhu: vskutku, zdá se, že se opožďují jen dvě desetiny sekundy každých 118 dnů. V srpnu roku 1976 se jejich starý mechanismus zastavil na několik dnů a vystrašil londýnské obyvatele, kteří byli vždy zvyklí regulovat své směny hlubokým zvoněním jeho proslulé zvonkohry. Starší zvon, který váží více než 13 tun, je známý po celém světě pod jménem Big Ben, které obdržel na počest Sira Benjamina Halla, dozorčího na stavbě při instalaci hodin. Tento zvon je ve skutečnosti druhý, který byl utaven ve Whitechapel pro Věž s Hodinami: doopravdy prní praskl během zkoušek a bylo třeba ho vyřadit.
Věž s hodinami - která se v součastnosti stala symbolem města - se nachází na severozápadním rohu Westminsterského Paláce. Dokončena v roce 1858, měří 96 metrů; má hodiny se čtyřmy obrovskými ciferníky o průměru 7,5 metru, které se považují za jedny z nejpřesnějších na světě svého druhu: vskutku, zdá se, že se opožďují jen dvě desetiny sekundy každých 118 dnů. V srpnu roku 1976 se jejich starý mechanismus zastavil na několik dnů a vystrašil londýnské obyvatele, kteří byli vždy zvyklí regulovat své směny hlubokým zvoněním jeho proslulé zvonkohry. Starší zvon, který váží více než 13 tun, je známý po celém světě pod jménem Big Ben, které obdržel na počest Sira Benjamina Halla, dozorčího na stavbě při instalaci hodin. Tento zvon je ve skutečnosti druhý, který byl utaven ve Whitechapel pro Věž s Hodinami: doopravdy prní praskl během zkoušek a bylo třeba ho vyřadit.
pochvala
(jirka kralik, 26. 11. 2008 11:52)