odkazy:

NP Authority * Discover DNP * Visitor guide * Mystery * Walks

Dartmoor je největší přírodní rezervací na jihu Anglie. Zabírá hlavní část hrabství mezi Exeterem a Plymouthem. Na rozloze přibližně 945 kilometry čtvereční tu najdete žulové skály, bažiny, oblasti porostrlé jen tu a tam trsy trávy i vrchovinu s vřesovišti. Je to území s úchvatnou divokou přírodou. Po krajině jsou roztroušeny staré kamenné můstky, malebné vesnice a rozeklané izolované žulové kopce. Tato oblast nebyla vždy tak opuštěná, což dokládají pozůstatky různých osídlení z doby kamenné nebo zbořeniště staveb, která se zde dochovala z 19. století, kdy se tu těžil cín. Dnes jsou tu však doslova jedinými živými bytostmi stáda ovcí a poníků, která se po tomto národním parku potulují, a ptáci jako káně, poštolka, linduška, sýkorka či konipas, kteří tu krouží vysoko nad zemí.

Pro Dartmoor Forest, jenž je srdcem Dartmooru, jsou charakteristické uhánějící potůčky a vysoké skalnaté vrchy opracované za staletí větrem a deštěm. Přestože Dartmoor Forest od roku 1307 patří ke cornwallskému vévodství, veřejnost sem má téměř neomezený přístup. Mimo pozemky kolem domů a silnic je zde všude povoleno stanovat, i když rozdělávání ohně je tu přísně zakázáno. Přestože jsou zde všechny cesty dobře značeny, raději s sebou i na krátké výlety rozhodně vezměte mapu, a pokud byste rádi vyrazili na delší túru, je nezbytné, aby s vámi šel někdo zkušený. Informace o stezkách a místech, kde si můžete zajezdit na ponících, najdete v National Park Visitor Centre v každém větším městě či vesnici v Dartmoor.

K velké nelibosti místních obyvatel i turistů podstatnou část severního Dartmooru, oblasti s nejvyššími skalami v Dartmooru, a mnoha známými výletními místy, zabralo ministerstvo obrany. Pásma, ve kterých probíhá střelecký výcvik, jsou značena bíločervenými kůly, a když se tu střílí, červené praporky nebo červená světla signalizují, že je sem vstup zakázán. Obecně platí, že pokud se tu v období od dubna do září do 9.00 nebo od října do března do 10.00 neobjeví žádné výstražné praporky, potom se toho dne žádný střelecký výcvik konat nebude.

Princetown a střední Dartmoor

Princetown vděčí za svůj rozvoj blízké Dartmoor Prison, věznici se silnou ostrahou - prý nejlépe střežena v Británii, původně postavenou pro válečné vězně zatčené za napoleonských válek. Její chmurná atmosféra prosakuje i do vesnice, ve které najdete funkční kamenné domy, z nichž některé - jako například farní kostel St Michael - zde postavili francouzští a američí vězni. To, co Princetown postrádá na kráse, mu bohatě vynahrazuje okolní krajina a ty nejkrásnější scenérie se táhnou hned na sever od vesnice.

6,5 km severovýchodně od Princetownu se nachází největší a nejlépe zachovaný dartmoorský můstek, který vede přes řeku East Dart u vesnice Postbridge, jež je pojmenovaná právě po něm. Tyto můstky, jednoduché stavby z velkých žulových desek položených an pilířích ze stejného materiálu, od středověku používali zemědělci a horníci, kteří zde těžili cín. Z Postbridge se můžete vydat dál po proudu či proti proudu řeky nebo si to můžete namířit dále na jih přes Bellever Forest.

Asi 2 km jižně od silnice B 3212 leží vesnice Grimspound pocházející z doby bronzové, nejzachovalejší ukázka dartmoorksých prehistorických osídlení, jež se skládá ze 24 kruhových staveb rozesetých po opevněním chráněném pozemku o rozloze 1,6 hektaru. Grimspound měl být údajně předlohou pro osídlení z doby bronzové,  v němž tábořil Sherlock Holmes v Psu baskervillském, a k napsání toho příběhu prý Arthura Conana Doyla inspirovala Hound Tor, skaliska ležící 5 km na jihozápad. Podle místní legendy byly na vrchovině roku 1677 po smrti nenáviděného šlechtice spatřeny u jeho hrobky přízraky psů.

Backland, Widecombe a jihovýchodní Dartmoor

6,5 km jihovýchodně od rozcestí u Two Bridges se u Dartmeet stékají řeky East Dart a West Dart. Je to oblíbené výletní místo, údolí je plné zeleně a pokud máte raději samotu, po pár krocích necháte ruch parkoviště daleko za sebou. Dart odtud dále teče již klidnější krajinou a nedaleko Buckland-in-the-Moor, jedné z mnoha pěkných vesniček na této jihovýchodní straně Dartmooru s domky postavenými z cornwallské žuly a s doškovými střechami, do ní vtéká řeka Webburn.

6,5 km na sever narazíte na další oblíbenou dartmoorskou vesnici, Widecombe-in-the-moor, rozkládající se v roklině mezi vysokými žulovými skalami. Její kostel St Pancras je známým místním orientačním bodem. Věž kostela je ozdobená věžičkou a interiér hlavní budovy ze 14. století se může pochlubit krásnou malovanou stěnou mezi chórem a chrámovou lodí. Vaši pozornost si zaslouží i tesaní králíci s jedním uchem (symbol alchymistů) nad oltářní mřížkou. Nedaleký Church House byl postaven v 15. století pro unavené věřící docházejíccí do kostela ze vzdálenějších končin a později v něm byl zřízen starobinec. Widecombe je též známý díky lidové písničce Widdicombe Fair. Trh, o němž se v ní zpívá, se tu dodnes jednou ročně koná - každé druhé zářijové útery - ale nyní je to spíše jen turistická atrakce.

Několik kilometrů na východ se řeka Dart proplétá zalesněným zeleným údolím, načež pokračuje přes pozemek Buckfast Abbey, moderního klášterního komplexu stojícícho na místě opatství, které v 11. století založil Canute. Současné budovy zde postavili francouzští benediktinští mniši, kteří byli z Francie posláni do vyhnanství. Své nové opatství vysvětili roku 1932, i když práce na ostatních klášterních budovách zde pokračovala donedávna. Kostel samotný je postaven v tradičním anglonormanském slohu a jeho půdorys se shoduje s cisterciáckou budovou, která zde byla zničena roku 1535.

Severovýchodní Dartmoor

Trhové město Moretonhampstead, které je v podstatě nedotčeno moderní dobou a které leží na severovýchodním okraji Dartmooru, je ideální, atraktivní vstupní branou do Dartmooru z Exeteru.

     Odjakživa zde existuje rivalita mezi Moretonhampsteadem a sousedním Chagfordem, jež byl oficiálním centrem obchodu s cínem a prosperoval také díky obchodu s vlnou. Rozkládá se na svahu kopce nad řekou Teign. Na jeho okraji stojí pěkný kostel z 15. století a v městě i okolí je dostatek atrakcí, které sem lákají značný počet turistů.

V bezprostřední blízkosti města se můžete vydat na několik pěších výletů, například po proudu řeky Teign k výstřední stavbě z 20. století, Castle Drogo, která se tyčí na krásném místě nad údolím řeky Teigne. Tento hrad zde nechal postavit potravinový magnát Julius Drewe, který ve 33 letech odešel do důchodu a nato zjistil, že jistá jeho rodová linie sahá až k jednomu normanskému baronovi. Stavba započala podle projektu sira Edwina Lutyense roku 1910, byla dokončena až roku 1930 a výsledek představuje pozoruhodnou syntézu středověkých a moderních prvků. Od Drogo vede na východ někkolik cest ke známému výletnímu místu Fingle Bridge, kde ve zdejších zelených jezírcích žijí pstruzi a lososi.

Okehampton

Hlavní centrum severního okraje Dartmooru, Okehampton, ve středověku vzkvétalo jako trhové město především díky obchodu s vlnou, a dodnes se tu mezi dvěma rameny řeky Okement, jež se zde stékají, zachovaly z té doby pěkné staré stavby, mezi nimi i nápadná věž Chapel of St James z 15. století. Na opačné straně ulice, než na které stojí radnice ze 17. století, vede klenutý vchod do Museum of Dartmoor Life, kde se nachází skvělá expozice věnovaná osídlení vrchoviny od nejranějších dob. Okehampton Castle, který se vznešeně vypíná nad řekou West Okement, nechal zničit Jindřich VIII. a do dnešních dob z něj v podstatě zbylo jen zbořeniště se strážním domem, normanskou tvrzí a zbytky Great Hall, spižírny a kuchyní.

Lydford

13 km jihozápadně od Okehamptonu leží vesnice Lydford, která se může pochlubit pevným, i když menším hradem Lydford Castle, anglosaskou pevností s normanskou tvrzí, která později sloužila jako vězení. Hlavní atrakcí však je Lydford Gorge, vchod do ní se nachází pět minut cesty odtud z kopce. Na jižním konci rokle je ještě jeden vchod, který je blíže White Lady Waterfall a kterým je do rokle jediný možný přístup v zimě, kdy se řeka může rozvodnit. Roklí, kterou protéká řeka Lyd, vedou dvě cesty - jedna nahoře a jedna podél břehů - až k White Lady Waterfall vysokému 30 metrů, odkud pokračuje podél řeky pěšina k řadě vodních vírů včetně divokého Devil´s Cauldron, od něhož se můžete vrátit zpět po opačném břehu. V roklině, která je dlouhá půl třetího kilometru a zarostlá hustými lesy, žije celá řada motýlů, datlů, potápek, volavek a nekonečně mnoho druhů hmyzu. Celou rokli projdete v procházkovém tempu za přibližně dvě hodiny.

Tavistock

Hlavní město západního Dartmooru, Tavistock, vděčí za svůj převážně viktoriánský vzhled stavební horečce, která následovala po objevení zdejších ložisek mědi roku 1844. Původně však toto trhové město, kde se také těžil cín, vyrostlo na řece Tavy kolem kdysi nejvýznamnějšího benediktinského opatství v jihozápadní Agnlii, které bylo založeno v 11. století. Na hřbitově St Eustace můžeme dodnes spatřit jeho pozůstatky, zvláště stavbu z 15. století s několika pěknými památkami uvnitř a s oknem Williama Morrise v jižní lodi. Pokud můžete, zkuste do města přijet v době konání rušného pátečního trhu Pannier Market, který se tu pravidelně koná již od roku 1105. Necelý kilometr jižně od Tavistocku na Plymouth Road stojí socha sira Francise Drakea, který se narodil a vyrůstal na Crowndale Farm necelé dva kilometry jižně od města. Tato socha je originál, jejíž replika stojí na Plymouth Hoe.

Severně od Tavistocku dorazíte po 7 kilometrech k Brent Tor, 380 metrů vysokému kopci, který dominuje západní části Dartmooru. Na jeho kuželovitý vrcholek se nejlépe dostanete po cestě, keá mírně stoupá mezi hlodašovými keři na jeho jihozápadní straně a vede ke kostelu St Michael na vrcholku. Když se nahoře rozhlédnete, spatříte na všech stranách ponurou vrchovinu beze stromů zahalenou do ticha, které příležitostně přeruší svým hlasem sýkorka či bělořit šedý. Několik kilometrů na východ se nad Black Down a zbořeništěm staveb opuštěného dolu na stříbro a olovo Wheal Betsy tyčí kopec Gibbet Hill.