Kamenný kruh Avebury Stone Circle u vesniceAvebury (hrabství Wiltshire - "Povadlý okrsek"), vystavěný přibližně v roce 2500 př. Kr., byl kdysi pravděpodobně náboženským centrem. Lidé, kteří tento kruh stavěli zde dohromady prý strávili 1,5 milionu hodin a trvalo to téměř 500 let než se dospělo k finálové podobě. Toto místo přímo srší mystikou. A navíc nemáme tušení, proč to vlastně celé tvořili. Je to největší kamený kruh na světě. Zároveň je to unikátní neolitická památka a velká záhada. Má průměr 427 metrů (zabírá plochu 11,5 ha). Avebury bohužel není tolik známé jako Stonehenge. Stonehenge je mnohem kompatnější, a tak se může zdát návštěvníkům i o něco hezčí. Ovšem o významu a hodnotě těchto dvou míst bych se nerada přela a jen těžko by se určovalo, které z těchto dvou lokalit je prostě "víc". Avebury je tvořeno obřím prstencem skoro 100 pískovcových pilířů, širokým příkopem a je obehnáno výrazným kruhovým valem. Soustava kruhů je tak rozlehlá, že v jejím středu se dokonce nalézá vesnice. Hlavní obří prstenec v sobě obsahuje ještě další 2 menší kruhy (zde se odehrávaly rituály a ceremonie) a zvláštní kamené útvary. Kameny nebyly nijak upravovány ani otesávány a jejich váha je okolo 40 tun. Mnohé z kamenů však v 18. století zničili pověrčiví vesničané. Zničit tyto kameny není žádná hračka, a tak je rozpálili ohněm a následně polili vodou, čímž se narušila jejich struktura a začaly pukat. Menší části kamenů využili jako stavební materiál na stavbu svých obydlí. Zničením kamenů chtěli "pročistit" pole pro pěstování obilí.

Jak jej stavěli?
Ta dřina, kterou zde vykonali je pro nás horko těžko představitelná. Nejprve pomocí bodců z paroží "rozorali" svrchní vrstvu, a pak kopali dál. Lopatkami z přírodních materiálů nakládali drť do košíků a vysypávali ji nahoru na vnější násep. Protože zdejší půda byla křídová, tak násep z dálky musel bíle svítit. Dokázali tak postupně vytvořit 5 metrů široký kruhový příkop, hluboký 7-10 metrů, dlouhý přes 1350 metrů. Nad ním navršili skoro 6 metrů vysoký násep. Kameny získávaly z okolí, záhadně je dopravili do místa a "zapustili" do země, aby pevně stály.





















Významější kameny v Avebury:
Holičův kámen - ve 14. století zavalil dělníka, nikdo se ale nenamáhal chudáka vyprostit, tak tam zůstal, našla se později jen kostra, nůžky, břitva a pár mincí.. proto ten název
Swindonský kámen - se svými 60ti tunami jeden z největších
Ďáblovo křeslo - začarovaný kámen s nadpřirozenou mocí, kdo jej 100x oběhne proti směru hodinových ručiček, může tak přivolat ďábla
Cove - největší kámen, 100 tun, 4 metry vysoký, 2 metry zapuštěny do země

Teorie a hypotézy:
Když chybějí písemné prameny a jasné indicie, tak se tento typ staveb označuje jako kultorní. Nevím co tento komplex byl, ale zato můžeme vyloučit čím nebyl.

• nesloužil jako astronomická observatoř, protože v aveburských kruzích na rozdíl od Stonehenge nebyly nalezeny žádné významné astronomické souvislosti
• nepostavili ho keltští druidové, ti přišli až dlouho poté, co bylo Avebury postaveno; mohli ho však využívat
• nepostavili jej ani Římané, ti přišli až mnohem déle, vybudovali k němu cesty a navštěvovali jej podobně jako my dnes

Nejlepší vysvětlení:
Přední britský archeolog Michael Damese považuje aveburskékruhy i okolní stavby za obrovský přírodní amfiteátr, kde se prakticky celoročně odehrávaly významné slavnosti a inscenovali ůrzná mystéria související s nedávno vzniklým zemědělstvím (v tehdejší době pro ně byl rozvoj zemědělství zázrak a plodnost Země byla posvátná). Uspořádání aveburských staveb přímo vybízí ke kolovým tancům, předvádění dramatických jevů, svatby, obřadné vítání ročních období, obětování a pořádání průvodů za účelem zajistění plodnosti Země, zvířat i lidí.

Další možností je teorie o energii skryté v zemi. Podle posledních vědeckých výzkumů jsou velké bloky kamene schopné shromažďovat a vyzařovat "energii země", takzvané telurické proudy. My tuto energii známe od nás, každý určitě někdy zkoušel hledat vodu pomocí proutku... to je přesně ona. Tyto proudy energie protékají pod povrchem země na velké vzdálenosti a tvoří sítě, obrazce a linie. Naši předkové mohli tuto energii vycítit, neboť byli k těmto přírodním silám daleko vnímavější než jsme my dnes. V kruhových stavbách se ji snažili zachytit a chytat pro sebe. Mohli se možná tak dostat do vytržení, fantastických halucinací, totálního opojení štěstí či euforie. Třeba mezi kameny něco ucítíte i vy..

Úroda a bohyně – to jsou ostatně dvě slova, která tady uslyšíte na každém rohu. Dávné megalitické stavby byla centry zemědělské magie, některé sloužily jako kalendář, jiné jako hvězdárny. A další teorie hovoří dokonce o tom, že vyrostly účelně na místech, kde se protínají magnetické linie naší planety – tzv. meridiány, v nichž prý vzniká energetický vír. Posvátná místa starých civilizací tak mohla být jakýmisi přijímači a vysílači energií. A právě v Avebury se setkává dvanáct těchto siločar.

Původní vzhled Avebury můžete obdivovat ve vynikajícím Alexander Keiller Museum, kde se obeznámíte s postupy použitými při budování kruhu. Dům, ve kterém muzeum sídlí, je postaven ze zničených kamenů, které tvoříly Avebury.

V nedaleké krásné stodole s doškovou střechou sídlí Museum of Wiltshire Rural Life, přibližující život na venkově.

Kostel St James´s Church se honosí normanskou křtitelnicí s reliéfy mořských nestvůr a vzácnou chórovou přepážkou z 15. století.

Velmi podrobné informace o všem ohledně Avebury najdete ZDE (v angličtině).

 












odkazy ke zpracovani - 1 - 2 -7 - 3 - 5 -