Město vzniklo na počátku 13. století, kdy sem bylo přesunuto biskupství z Old Sarum, starobylé pevnosti z doby železné, jež nyní stojí na severním okraji města.

Stav katedrály je problematický a čeká ji mnoho oprav. Stavba katedrály začala roku 1220, byla z velké části dokončena během 40 let a její sloh je proto unikátně jednotný, s jedinou prominentní výjimkou - věží, která byla přistavěna o století pozdějí a která je se svými 137 metry nejvyšší v Anglii. To, že se dochovala až dodnes, je tak trochu zázrak, neboť její základy v bažinaté půdě jsou hluboké pouze asi 2 metry a když ji tu Christopher Wren přeměřoval, zjistil, že se naklání o téměř 77 centimetrů. Dalšímu naklánění sice zabránily Wrenovy spojovací tyče, ale současný akutní stav nijak nevyřesíly a tento problém nebyl dodnes uspokojivě vyřešen.
Interiér zůstal po vyklizení katedrály Jamesem Wayttem v 18. století velice strohý, ale hlavní loď chrámu oplývá úžasným smyslem pro prostor a svělo navzdroy střízlivým sloupům z šedého purbeckského mramoru, které se viditelně prohýbají pod tíhou, kteru nesou. Stěny jsoulemovány pomníky a zdobenými hrobkami, které sem umístil Wyatt, a vseverní lodi se nacházejí fascinující hodiny z roku 1386, jeden z nejstarších dosud fungujících hodinových mechanismů v Evropě. Dále by vám rozhodně neměly ujít kolonády křížových chodeb a oktagonální kapitula se stěnami zdobenými řadou výjevů ze Starého zákona. Knihovna, která je otevřena pouze k vědeckým účelům, obsahuje vzácný originál Magna charta libertatum.

Katedrála stojí v The Close, největším a nejpůsobivějším kostelním areálu v zemi, poklidné oboře s trávníky a pohlednými starými stavbami. Většina domů zde má georgiánská průčelí, ačkoli některé, jako například Bishop´s Palace a děkanství, pocházejí ze 13. století. Mompesson House, postavený roku 1701 zámožným kupcem, je pěknou ukázkou staveb z období vlády Anny Stuartovny a uvnitř najdete několik velmi pěkně zařízených pokojů z 18. století a nádherné řezané schodiště. Dalí budovou, která v The Close stojí za vidění, je King´s House, v němž najdete Salisbury and South Wiltshire Museum, kde se dozvíte mnoho zajímavého o místní historii. Je tu velmi dobrá expozice věnovaná Stonehenge a také životu a době Keitha Pitta-Riverse, otce moderní archeologie, jenž odkryl mnohé z prehistorických staveb ve Wiltshire, včetně Avebury.












    
Brána North Gate vede z The Close do starších uliček centra, které nesou jména jako třeba Fish Row či Salt Lane, jež poukazují na to, že zde dříve byla tržitě. V centru se dochovalo mnoho hrázděných domů a hostinců a v Silver Street, poblíž Market Square, stojí na kůlech poslední ze čtyř tržistních křížů Poultry Cross. Salisburský trh, který se tu koná v úterý a o sobotách, probíhá ve velké části města, stejně jako v dřívějších dobách, kdy město bohatlo z obchodu s vlnou.



OLD SARUM
Pozůstatky Old Sarum se nacházejí na ponurém kopce necelé tři kilometry severn od centra města - jde o příjemnou půlhodinovou procházku ze Salisbury. Toto místo bylo údajněš obydleno již před 5000 lety a později tu vznikla pevnost z doby železné, jejíž dvojité obranné příkopy se dochovaly dodnes. Byla osídlena Římany a Anglosasy a později sem bylo v 70. letech 11. století přesunuto normanské biskupství ze Sherborne. Během několiak desetiletí tu byla vysvěcena nová katedrála a v centrálním hradě žila spolu s vojáky i velká duchovní komunita. Old Sarum bylo nepohodlné sídlo, do něhož pražilo slunce a šlehal vítr, a tak duchovenstvo - které bylo navíc v té době na kordy s ostatními obyvateli hradu - požádalo roku 1220 papeže, aby se mohlo přesunout do Salisbury (které je dodnes oficiálně nazýváno New Sarum). Jakmile se duchovenstvu dostalo svolení, kamene z katedrály bylo použito při stavbě bran Salisbury, a jakmile zmizel kostel, začalo odtud pomalu mizet i obyvatelstvo. V 19. století bylo už Old Sarum naprosto opuštěné, ovšem bylo nadále vedeno jako volební obvod. Jako