Arundel
Arundel je obchodní město a farnost v oblasti South Down v jižním Sussexu na jihu Anglie. Leží
Etymologie:
Existuje několik teorií o významu jména „Arundel“. První teorie zastává názor, že se město jmenuje podle řeky Arun, které se dříve říkalo Arnus – to znamenalo v dávném významu jít či běžet. Druhá teorie tvrdí, že název města je odvozen z francouzského slova hirondelle – vlaštovka, ta je zároveň ve znaku města. Až do 1. poloviny 18. století bylo jméno města psáno s dvěma l na konci – Arundell. Historici odvozují název i od staroanglického výrazu „dell“, který popisoval zalesněné udolí (spojení řeky Arun + údolí dell = Arundel).
Město:
V tomto malém městečku žije okolo 3,5 tisíc obyvatel. Ve městě byl vybudován první most přes říčku Arun, a tím toto místo nabylo na významu; bylo to důležité místo pro obchod. Významu tohoto městečka si byli vědomi už i Normané, kteří zde postavili Arundel Castle, a to s jedniným účelem – chránit toto místo a mít odtud kontrolu nad South Downs. Městečko se rozvíjelo na jižním svahu pod hradem. Ve městě je mnoho typických viktoriánských domů. Je to jedno z nejméně zničených starých měst západního Sussexu. V Arundelu se nachází stejnojmenná katedrála – Arundel Cathedral – která je sídlem biskupa z Arundelu a Brightonu. Město má na hradě také vlastní kriketové hřiště, o kterém se často mluví jako o jednom z nejmalebnějších a nejkrásnějších hřišť v zemi. Každoročně se zde hraje spoustu významných kriketových turnajů. Arundel se tak může pochlubit zvláštním významem pro anglický kriket – všechna národní mužstva, která přijíždějí k přátelským utkáním do Anglie, tradičně odehrávají první zápas proti mužstvu vévody z Norfolku vždy na hřišti pod hradem. Lidé narození zde v Arundelu jsou přezdíváni jako tzv. „mullet“ – česky parmice, malá ryba, která se zde v řece Arun vyskytuje. Arundel je také domovem jedné z nejstarších skautských skupin na světě. První arundelský skoutský oddíl zde vznikl v roce 1908, jen pár týdnů potom co skauting začal celosvětově. Tento skautský oddíl patří samotnému hraběti z Arundelu.
ARUNDEL CASTLE:
Arundel castle v Arundelu, v západním Sussexu, je rozlehlý, rekonstruovaný středověký hrad. Po hradu Windsor je to 2. největší hrad v Anglii. Z vnějšku působí majestátně a šedě, obklopují jej zdi s cimbuřím. Založil jej Roger de Montgomery na Štědrý den roku 1067 (vybudovali jej tedy Normani, ale z té doby se dochoval pouze donjon - věž). Roger se tak, v souladu s vůli Viléma Dobyvatele, stal prvním hrabětem z Arundelu. Od 11. století hrad sloužil jako dědičný, velkolepý domovem vévody z Norfolku a jeho rodiny (vyloženě Norfolkové se stali pánem hradu v 16. století, kdy hrad připadl k jejich rodu prostřednictvím sňatku s Fitzalan-Howardovými). Hrad byl jejich domovem po více jak 800 let a i nyní je stále hlavním sídlem Norfolků. Hrad byl poškozen během anglické občanské války a pak v 18. a 19. století obnovován.
Počátek hradu a jeho první výstavba sahá až do roku 1068, tedy období vlády Viléma Dobyvatele, kdy bylo potřebovat vybudovat spolehlivé opevnění ústí řeky Arun a mít obrannou základnu, odkud by se dalo kontrolovat přilehlé území a případně se odtud i bránit napadení z kontinentu. Hrad stál na vyvýšenině a okolo sebe měl dvojitý val, který byl zárukou solidního opevnění. Roger de Mongomery byl prohlášen prvním hrabětem z Arundelu. Král mu přidělil Arundel jako součást většího „balení“ několika stovek panství. Byla to odměna za věrné služby králi. Roger byl totiž bratrancem Viléma Dobyvatele a když Vilém byl v Anglii a dobýval pro sebe nová území, tak Roger tehdy zůstal v Normandii, aby tam udržoval klid, pořádek a zastoupil tam tak svého bratrance. Poté, co Roger de Montgomery uemřel, hrad byl za Jindřicha I. navrácen koruně. Král ve své závěti nechal hrad a přilehlé pozemky své druhé ženě – Adeliza of Luvain. Ta se 3 roky po smrti Henryho, v roce 1138, provdala za Williama d´Albani II. (hrabě z normandské rodiny d´Aubigny). Za života Williama bylo opevnění hradu ještě posíleno a použit pevnější materiál.
Změny hradu ve středověkém období
Hrad Arundel a přilehlé hrabství vždy byly majetkem jedné rodiny, a to Norfolků, v jejichž vlastnictví je hrad dodnes. Hrad téměř po celou dobu své existence v rukou jedné jediné rodiny, jejíž generace si jej postupně předávali. Pouze v pár výjimečných případech byl hrad jakoby „navrácen“ anglické koruně a tím i králi; záleželo na tom, co bylo za období a zda zrovna byly mezi šlechtou a králem spory. V době, kdy rodina d´Aubigny získala hrad do svého vlastnictví, začala s úpravami hradu tak, aby co nejvíce vyhovoval tehdejším požadavkům šlechty.
V r. 1139 byla pozvána císařovna Matylda, aby strávila nějaký čas na Arundelu, v době kdy byla na cestě po Anglii, během které měla prosazovat nárok na anglický trůn Štěpánem (Stephan). Kamenné apartmány, které byly postaveny pro císařovnu a její doprovod, jsou zachovány dodnes.
V r. 1176 William d´Aubigny zemřel a hrad byl zase navrácen koruně – tehdy Jindřichovi II., který utratil spoustu peněz na předělání hradu tak, aby byl více útulnější a domácnější. Když Jindřich II. zemřel, hrad zůstal v rukou krále Richarda I. (Lví srdce), který jej zpět nabídl rodu d´Aubigny – v jejím čele tehdy stál William III., hrabě ze Sussexu. Poslední mužský následovník rodu d´Aubigny zemřel v mladém věku, roku 1243. Když se jeho sestra Izabela provdala za Johna Fitz-Alana of Clun, připadlo mu celé arundelské panství s hradem. Rod FitzAlanů se těšil nepřerušené dědičné linii až do roku 1580. Díky FitzAlanovi byla na hradě postavena Fitzalan Chapel, vybudovaná až po jeho smrti, ale v souladu s jeho vůlí.
Linie rodiny Fitzalanů na Arundelu se zastavila, když se Marie Fitzalan provdala za Thomase Howarda, 4. vévodu z Norfolku.
V roce 1643 utrpěl hrad velkou újmu, dostal se do rukou independentů, kteří jej značně zdevastovali. Ačkoliv hrad zůstal v rukách rodiny Norfolků v průběhu následujících staletí, hrad nepatřil mezi nejoblíbenější rodinná sídla a všichni vévodové z Norfolku postupně investovali spoustu času, peněz a energie do toho, aby svá panství vylepšili. Na konci 18. století, 11. vévoda z Norfolku Charles Howard, nechal provést spoustu restaurátorských prací a různých vylepšení. Přál si zde žít a bavit zde své hosty. Z tohoto období je zde krásně dochovaná knihovna, přesně tak, jak ji navrhl a nechal postavit. Krátce před jeho smrtí v roce 1815 se zde konala veliká oslava 600 let výroční od podepsání Magny Charty Libertatum – Velké listiny svobod.
V roce 1846, královna Viktorie a její manžel princ Albert navštívili na několik dní hrad Arundel. 13. vévoda z Norfolku tehdy nechal hrad upravit tak, aby se zde královský pár cítil co nejlépe po dobu návštěvy. Některé apartmány byly zařízeny v čistě viktoriánském stylu, zdobné, pohodlné, s mnoha doplňky, propracovanými detaily a vše v krásných barevných látkách. Nechyběl propracovaný viktoriánský nábytek a umělecké kousky. Vévoda nešetřil, chtěl aby se tu Viktorie cítila opravdu dobře, a to se mu povedlo. Královna zde byla přijata 1. prosince 1846 samotným vévodou a starostou města Arundel, poté se odebrala do svých soukromých komnat. Královna si pak prohlédla celý hrad, panství a podnikla několik výletů a návštěv po okolí. Všechny kouty hradu byly vyleštěny a dekorovány tak, aby odpovídaly nejnáročnějším královským standardům. Na konci své návštěvy napsala vévodovi děkovný dopis, ve kterém komentovala krásu hradu a vstřícnost, s jakou byla přijata a hoštěna. Pokoje, ve kterých tehdy královna Viktorie pobývala, jsou nyní součástí soukromých apartmá rodu Norfolků; pouze nábytek z ložnice, která byla Viktorii vyrobena na míru, je součástí expozice. Kromě mnoha dalších věcí je zde k vidění její postel, pamětní návštěvnická kniha i její soukromé wc.
Brzy po královské návštěvě hradu začal 14. vévoda z Norfolku opět s dalšími přestavbami. Bylo potřeba upravit zahradu tak, aby byla více pestřejší a vyřešit osvětlení uvnitř hradu. Byly vyměněny okna za větší a jasnější, propouštějící více světla. I interiér byl více laděn do světlejších barev. 16. vévoda z Norfolku měl v plánu věnovat hrad organizaci National Trust, ale po jeho smrti jeho syn, 17. vévoda z Norfolku, plán zrušil. Místo toho založil nezávislou nadaci, aby zajistil budoucnost hradu jako životaschopné rezidence. Dnes je hrad stále hlavním sídlem rodu Norfolků, v současné době v držení 18. vévody z Norfolku.
Většina zámku a rozlehlých pozemků je přístupna široké veřejnosti. Pouze soukromé apartmány Norfolků nejsou přístupné veřejnosti.
ARUNDEL CATHEDRAL
římsko-katolická katedrála, prohlášena byla katedrálou teprve až v r. 1965 (tehdy byla založena diecéze Arundel a Brighton); nyní slouží jako sídlo biskupa této diecéze
Katedrála vděčí za svůj vzhled a vůbec za všechno rodu Howardů, kteří coby vévodové z Norfolku a hrabata z Arundelu, patří mezi nejprominentnější anglické katolické rodiny a na pomyslném žebříčku šlechty se řadí na 1. místo (samozřejmě ale hned za královskou rodinu). Zatímco hrad Arundel byl sídlem potomků rodu Howard od roku 1102, tak římskokatolická víra byla nejen v Arundelu ale i jinde v Anglii potlačována pomocí Conventicle Act z roku 1664. Tehdy byly všechny kostely a katedrály v Anglii „násilně“ převedeny na Anglikánskou církev. Toto trvalo až do roku 1829, kdy vstoupil v platnost Catholic Emancipation Act. V roce 1868, 40 let poté, co se katolicismus stal opět legálním, tak 15. vévoda z Norfolku pověřil architekta Josepha Hansoma k návrhu nového římsko-katolického svatostánku, coby vhodného protějšku arundelského hradu. Katedrála stojí na místě bývalého městského katolického kostela. Architektonický styl katedrály je už od pohledu čistá francouzská gotika, tedy styl který byl populární mezi lety 1300 až 1400 – tedy v době, kdy rody Norfolků a Howardů byli na cestě mezi anglické šlechtické prominenty. Věž katedrály navrhnul John Hansom, vynálezce dvoukolové drožky (hansom cab) – prvních taxíků. Uvnitř jsou uloženy ostatky St Philipa Howarda, syna 4. vévody, které byly po jeho kanonizaci v roce 1970 vyzvednuty z Fitzalan Chapel. Po rozmarném mládí se Howard vrátil ke katolické víře, a to v době, kdy po pořážce španělského loďstva prudce stouply protikatolické nálady. Byl chycen na útěku za moře a odsouzen k smrti za to, že se modlil za vítězství Španělů, a následujících 10 let strávil v londýnském Toweru, kde také zemřel. Působivá silueta katedrály je zajímavější než její interiér a je nedílnou součástí pohledu na toto středověké přímořské město. Za procházku však stojí i zbytek Arundelu s nejatraktivnějšími ulicemi Maltravers a Arun, plnými krámků se starožitnostmi.
FITZALAN CHAPEL
Malá katolická kaple z roku 1380 je součástí farního kostela St Nicholas, který se nachází na hradním pozemku. Kaple je zabudována do východního konce fary. Vybudovali ji první majitelé hradu. Uvnitř jsou k vidění hrobky minulých vévodů z Norfolku, včetně dvou soch 7. vévody – první z nich ho zobrazuje v době, kdy umíral, druhá je jeho zuboženou posmrtnou podobiznou. Katolická kaple patří k majetku Norfolků, ale ve skutečnosti je fyzicky spojená s farním kostelem St Nicholas, jehož vchod je na London Road – odtud je také přístupná. Od oltáře hlavní anglické církve ji odděluje železná mříž a skleněná tabule. Ačkoli vévodové z Norfolku jsou tradičně katolického vyznání, v citlivých dobách, jako byla tudorovská éra, kdy se dvě z neteří 3. vévody, Anna Boleynová a Kateřina Howardová, staly ženami Jindřicha VIII., svoje spojenectví s papežem chytře nijak nezdůrazňovali. Na západ od farního kostela, dále na London Road, stojí další velká pamětihodnost Arundelu, gotická Arundel Cathedral.