Cobh (Irsko)
Malé městečko východně od Corku dovede překvapit - historií bohatou na významná a snadno zapamatovatelná fakta a příjemnou atmosférou. Cobh leží na ostrově Great Island v Corkském zálivu, ale snadno se sem dostanete suchou nohou díky hrázi, která ostrov spojuje s irskou pevninou. Každého uvítají úzké uličky, které strmě stoupají od přístavu až ke katedrále, která shlíží shora na městečko pod sebou. Hned na první pohled musí být každému jasné, že v Cobh se absolutně vše točí kolem moře... aby ne, zdejší přístav patří mezi největší přirozeně chráněné přístavy světa. Už v 18. století zde byla námořní základna, za napoleonských válek (Fra vs. VB) se zde shromažďovaly lodě a kromě vojenské role měl přístav i obchodní význam. Tudy putovali trestanci do Austrálie, irští emigranti do Ameriky a i dnes tudy projde - snad už dobrovolně - každý rok na 100 tisíc pasažérů. Ale vezměme to pěkně postupně.. ;-)
První významná kapitola z irské historie, která je spojena se zdejším přístavem, není zrovna dvakrát romantická. V letech 1844-48 došlo k Velkému hladomoru, který spustil 100 let trvající vlnu emigrace. Za vše mohla bramborová plíseň, která způsobila katastrofální neúrodu a pro irský lid byla devastující, neboť brambory byly jejich základní potravinou. Víc jak milion Irů následně zemřelo kvůli nemocem a nesnesitelnému hladovění. Dalších 6 milionů se během let 1848-1950 raději odstěhovalo ze země - z toho 2,5 milionu prošlo právě přes Cobh - tato masivní emigrace způsobila, že na západě Irska zůstalo mnoho vesnic zcela opouštěných. Cesta přes Atlantik nebyla žádný med - Irové s už tak dost podlomeným zdravím museli vydržet plavbu ve stísněných a nehygienických podmínkách a doufali, že ve Spojených státech a Kanadě na ně čeká lepší život. Někteří se vydali až do Austrálie. Ještě před 100 lety byl pohled na irského emigranta čekajícího v Cobh na svoji loď zcela běžným jevem. Teprve až ve 30. letech 20. století, kdy udeřila světová hospodářská krize, začaly Spojené státy a Kanada přijímání přistěhovalců značně omezovat a emigrace pomalu ustala.
Také si říkáte, jak asi životy irských emigrantů za Atlantikem pokračovaly? Ti, kteří šťastně přežili plavbu a dostali se až do vysněného New Yorku, se většinou usadili přímo na Manhattanu, kde živořili v příšerných podmínkách. Ve Spojených státech neměli dobrou reputaci, platili za negramotné venkovany a nebyli jako národ vůbec oblíbení. Svoji cestu na výsluní si museli tvrdě vybojovat a postupně se na společenském žebříčku vyšplhali z nejnižší příčky mezi vážené a bohaté občany. Irská komunita v USA byla velmi silná, obvykle pořádali veliké oslavy a průvody a obzvláště den sv. Patrika (17.3.) patřil jen jim! Také posílali svým příbuzným do Irska peníze, které ve Státech vydělali, a také dobře lobbovali u americké vlády o to, aby svým vlivem usměrnila politiku Velké Británie vůči Irsku.
Zpět ale k námořní historii města. Přístav byl zastávkou luxusních zaoceánských lodí a právě odtud vyplul Sirius, což byl vůbec první parník, který překonal Atlantik (r. 1838). Dalším milníkem byl až rok 1912, kdy Cobh byl poslední zastávkou Titanicu před vyplutím na onu nešťastnou plavbu do Ameriky, která skončila tragédií. V Cobh se na Titanic nalodilo posledních 123 pasažérů, z nichž 44 potopení lodi přežilo. Od dob Titanicu se podoba města prakticky nezměnila, a tak ulice vypadají vesměs tak, jak je viděli i pasažéři Titanicu. Na obrázku výše je torzo mola, ze kterého se nalodili poslední pasažéri Titanicu a loď odploula.. Spojitost města s touto legendární lodí je tu připomínána na každém kroku.
Pár let po tragédii Titanicu došlo k dalšímu neštěstí. V roce 1915 zálivem jihozápadně od Cobh proplouvala loď Lusitania, která mířila z Ameriky do Liverpoolu, ale torpédo vypálené z německé ponorky loď potopilo. Loď šla ke dnu během 18 minut a zahynulo skoro 1.200 lidí. Tento incident vzbudil vlnu nenávisti vůči Německu. Je ale pravda, že cestujícím se před plavbou dostalo varování, že VB a Německo jsou ve válečném stavu a že plavbou riskují, že by se takový incident mohl stát. Nedali nic na varování, pluli a varování se stalo skutečností.
DD 10-06-2014